Ďakujem všetkým účastníkom kurzu MMPI-2 v Bratislave za príjemnú prvú časť kurzu. Veľmi si cením vašu pozornosť, záujem, aktívny prístup a podnetné otázky. Na webe som pre vás pripravil materiál o faktorových škálach na stiahnutie a aktualizoval som prezentácie k validizačným škálam a kódovým typom. Teším sa na pokračovanie.
Diagnostika narcistické poruchy osobnosti
Narcistická porucha osobnosti (NPO) představuje jednu z nejkomplexnějších diagnostických výzev v klinické praxi. Kombinuje fascinující klinický obraz s obtížnou diferenciální diagnostikou a značnou variabilitou prezentace.
Klasifikační vymezení
MKN-10 nezařazuje narcistickou poruchu jako samostatnou diagnostickou kategorii. Nachází se pouze v příloze jako „jiné specifické poruchy osobnosti“ (F60.8), což odráží historicky menší důraz evropské psychiatrie na tuto jednotku. V klinické praxi se často překrývá s histriónskou nebo emočně nestabilní poruchou.
DSM-5 naproti tomu definuje NPO jako samostatnou kategorii charakterizovanou pervazivním vzorcem grandiozity, potřebou obdivu a nedostatkem empatie. Diagnostická kritéria zahrnují devět bodů, z nichž musí být přítomno alespoň pět: grandiózní pocit vlastní důležitosti, fantazie o neomezeném úspěchu a moci, přesvědčení o vlastní výjimečnosti, požadavek nadměrného obdivu, pocit oprávněnosti, interpersonální vykořisťování, deficit empatie, závist a arogantní chování.
Alternativní model poruch osobnosti v DSM-5 (sekce III) přináší dimenzionální pohled zdůrazňující narušení ve fungování self (identita a sebesměřování) a interpersonálních vztahů (empatie a intimita) spolu s patologickými rysy grandiozity a vyhledávání pozornosti.
Psychodynamická perspektiva
Psychoanalytické porozumění narcismu prošlo značným vývojem. Heinz Kohut konceptualizoval narcistickou patologii jako důsledek selhání empatického zrcadlení v raném vývoji. Dítě, které nezažilo adekvátní validaci svých potřeb, si nevytvoří koherentní self a zůstává závislé na vnějších zdrojích sebeúcty. Narcistická grandiozita pak představuje kompenzační strukturu chránící křehké jádro osobnosti.
Otto Kernberg nabízí odlišnou perspektivu vycházející z teorie objektních vztahů. Narcistickou strukturu chápe jako patologickou fúzi ideálního self, ideálního objektu a reálného self, která vzniká jako obrana proti primitivní závisti a agresi. Kernberg rozlišuje různé úrovně závažnosti od vysokofunkčního narcismu po maligní narcismus hraničící s antisociální patologií.
Obě tradice se shodují na klíčové roli rané vztahové zkušenosti a na tom, že manifestní grandiozita zakrývá hlubinnou nejistotu a zranitelnost. Terapeuticky významné je rozpoznání, že narcistická fasáda chrání před nesnesitelnou bolestí spojenou s pocity bezcennosti.
Fenomenologie a klinický obraz
V klinické praxi se setkáváme s různými variantami narcistické prezentace. Grandiózní typ odpovídá klasickému popisu – okázalý, sebejistý, dominantní, často úspěšný v kompetitivních prostředích. Vulnerabilní typ je naopak přecitlivělý, stažený, reagující na kritiku depresí či hanbou. Mnozí pacienti oscilují mezi oběma póly v závislosti na životních okolnostech.
Narcističtí pacienti typicky vyhledávají pomoc nikoli pro samotné narcistické rysy, ale pro sekundární obtíže – depresivní reakce po narcistickém zranění, vztahové krize, profesní selhání nebo komorbidní úzkostnou či afektivní symptomatiku. Terapeutický vztah bývá komplikován idealizací a devalvací, přecitlivělostí na vnímané kritické komentáře a obtížemi s přijetím omezení terapeutického rámce.
Diagnostické metody
Klinický rozhovor
Rozhovor zůstává základním diagnostickým nástrojem. V jeho rámci se snažíme mapovat diagnostická kritéria dle klasifikačních systémů. Klinicky cenné je ale rovněž sledování procesuálních aspektů rozhovoru – jak pacient zachází s terapeutem, jak reaguje na konfrontaci s limity, jak popisuje vztahy a jak reguluje sebehodnocení. Narcistická patologie se často projeví subtilněji v tom, jak pacient mluví, než v tom, co říká.
Sebeposuzovací metody
MMPI-2 a MMPI-2-RF poskytují užitečné, byť nepřímé indikátory narcistické patologie. Relevantní jsou především škály narcismu v PSY-5 (NEGE negativní emocionalita, AGGR agresivita) a obsahové škály. Typický profil může zahrnovat elevaci na škále Ma (hypomanie) odrážející grandiozitu, nízké skóry na škálách úzkosti a deprese (pokud není přítomna dekompenzace) a specifické vzorce na škálách validity odrážející obrannou prezentaci. U MMPI-2-RF je relevantní kombinace škál RC9 (hypomanická aktivace), AGGR (agresivita) a nízkých hodnot RC2 a RC7.
PID-5 (Personality Inventory for DSM-5) přímo měří maladaptivní osobnostní rysy včetně domén relevantních pro narcismus – grandiozitu, vyhledávání pozornosti a nedostatek empatie.
NPI (Narcissistic Personality Inventory) představuje nejrozšířenější specifickou sebeposuzovací metodu, ač zachycuje především grandiózní aspekty narcismu.
Projektivní metody
Rorschachova metoda v systému CS/R-PAS nabízí unikátní pohled na narcistickou dynamiku. Relevantní proměnné zahrnují reflexní odpovědi (Fr) jako markery egocentrismu, poměr párových odpovědí, kvalitu lidských reprezentací (GHR:PHR, M-, Hx), specifické obsahové kategorie a formální kvalitu odpovědí. Důležitá je integrace kvantitativních dat s kvalitativní analýzou obsahu a procesu odpovídání.
TAT a další apercepční metody odhalují narcistické téma skrze analýzu narativů – typické jsou příběhy s protagonisty vyžadujícími obdiv, reagujícími na kritiku či bojujícími s pocity méněcennosti. Vztahová schémata v příbězích často odrážejí povrchnost, vykořisťování nebo idealizaci-devalvaci.
Kresebné metody mohou doplnit diagnostický obraz, byť s omezenou psychometrickou oporou. Pozornost zasluhuje velikost figury, elaborace detailů a celkový dojem prezentace.
Diferenciální diagnostika
Odlišení od příbuzných poruch vyžaduje pečlivou analýzu. Antisociální porucha sdílí deficit empatie a vykořisťující tendence, ale postrádá potřebu obdivu a typickou narcistickou vulnerabilitu. Histriónská porucha zahrnuje dramatičnost a potřebu pozornosti, ale bez grandiózního sebepojetí. Hraniční porucha může zahrnovat narcistické rysy, ale typicky s výraznější afektivní dysregulací a nestabilní identitou.
Diagnosticky náročné je rozlišení narcistických rysů od narcistické poruchy – určitá míra zdravého narcismu je adaptivní a normální. Patologickým se narcismus stává tehdy, když působí významné utrpení nebo narušuje fungování.
Závěr
Diagnostika narcistické poruchy osobnosti vyžaduje multimodální přístup kombinující strukturované interview, sebeposuzovací metody a projektivní techniky. Žádná jednotlivá metoda není dostačující – teprve integrace různých zdrojů informací umožňuje zachytit komplexitu narcistické patologie v jejích manifestních i latentních aspektech. Klíčové je udržet rovnováhu mezi kriteriální diagnostikou a porozuměním individuální dynamice, která dává narcistickým rysům jejich specifický význam v kontextu konkrétního života.
Tento text slouží jako přehledový materiál pro odbornou veřejnost. Diagnostika poruch osobnosti náleží do rukou kvalifikovaných klinických psychologů a psychiatrů.
Rubriky: CS/RPAS, Diagnostika poruch osobnosti, MMPI-2/MMPI-2RF
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Diagnostika narcistické poruchy osobnosti
Diagnostika poruch myšlení a vnímání: Základní pojmy
Posuzování poruch myšlení a vnímání patří k běžným úkolům klinického psychologa. V několika příspěvcích se budu tomuto tématu věnovat podrobněji. Dnes začnu vymezením základních pojmů, které tvoří konceptuální základ pro diagnostickou práci v této oblasti.
Vycházím přitom z publikace Psychological Assessment of Disordered Thinking and Perception, kterou editovali Irving B. Weiner a James H. Kleiger a která vyšla v nakladatelství APA v roce 2021. Jde o komplexní přehled současných metod hodnocení poruch myšlení a vnímání, zahrnující klinické rozhovory, sebeposuzovací dotazníky, výkonové metody i neuropsychologické přístupy.
Realita a smysl pro realitu
Autoři chápou realitu jako sdílený, intersubjektivně ověřitelný svět. Fakta, vjemy i přesvědčení v něm lze konfrontovat s konsenzem ostatních lidí a s objektivní evidencí.
Smysl pro realitu označuje vnitřní psychickou funkci, která člověku umožňuje odlišovat vnější, sdílenou realitu od vnitřních stavů — fantazií, představ, snů a dalších intrapsychických obsahů.
Smysl pro realitu versus percepce reality
Důležité je rozlišovat mezi těmito dvěma konstrukty. Smysl pro realitu představuje primárně ego-funkci: schopnost rozlišovat „já versus ne-já“ a „uvnitř versus venku“, reflektovat vlastní prožívání a jeho vztah k vnějším událostem.
Percepce reality je oproti tomu spíše proces, jakým jsou senzorické vstupy přijímány a organizovány — jak člověk vidí, slyší a interpretuje svět. Percepce může zůstat relativně intaktní, i když je smysl pro realitu narušen. Typickým příkladem je přesná percepce doprovázená bludným hodnocením vnímaného.
Testování reality
Testování reality je funkce umožňující ověřovat vlastní vjemy, představy a přesvědčení proti externímu světu, korigovat je podle nové evidence a zohledňovat perspektivu druhých.
Porucha testování reality se projevuje zejména:
- rigidním lpěním na subjektivních přesvědčeních navzdory jednoznačným protidůkazům,
- neschopností rozlišit vnitřní obsahy (fantazie, intruzivní myšlenky) od vnější reality,
- přisuzováním idiosynkratického, bizarního či magického významu vnějším událostem.
Dezorganizované versus nelogické myšlení
Autoři důsledně rozlišují mezi poruchou formy a poruchou obsahu myšlení.
Dezorganizované myšlení označuje poruchu formální struktury myšlení a jeho projevu v řeči. Patří sem tangenciální odbočování, uvolněné asociace, inkoherence, slovní salát, neologismy, chudost nebo naopak chaotičnost toku myšlenek.
Nelogické myšlení je spíše poruchou obsahu a úsudku. Závěry nevyplývají z premis, používají se chybné nebo idiosynkratické premisy, dochází ke skokům v inferenci, přetrvává magické a dereistické myšlení.
Podstatné je, že dezorganizace se může objevit bez výrazné nelogičnosti (dezintegrovaný tok při relativně zachovaných logických vazbách) a naopak nelogičnost může existovat při relativně zachované gramatické a strukturální organizaci promluvy.
Psychotické fenomény
Psychotické fenomény jsou definovány funkčně jako projevy významně narušeného vztahu k realitě. Typicky jde o halucinace (zejména sluchové), bludy (pevná, nevývratná, bizarní nebo zcela nekorigovatelná přesvědčení) a těžkou poruchu testování reality s výraznou ztrátou smyslu pro realitu.
Autoři zdůrazňují dva důležité aspekty. Za prvé, psychotické fenomény jsou dimenzionální — mohou se vyskytovat v různé míře napříč diagnózami, včetně poruch nálady, poruch osobnosti či neurokognitivních poruch. Za druhé, přítomnost jednotlivých psychotických prvků ještě nutně neznamená plně rozvinutou psychotickou poruchu ve smyslu diagnostické kategorie. Rozhodující je rozsah, pervazivita, dopad na fungování a stabilita v čase.
Závěr pro diagnostickou praxi
Všechny uvedené konstrukty — smysl pro realitu, testování reality, dezorganizace a nelogičnost myšlení, psychotické fenomény — jsou pojímány jako hodnotitelné dimenze ego-funkcí. Promítají se do volby diagnostických metod, od klinického rozhovoru a škál psychotických symptomů až po výkonové a projektivní techniky zachycující kvalitu myšlení a percepce v méně strukturovaných situacích.
Autoři doporučují multimetodový přístup: spojení strukturovaného zjišťování obsahu (rozhovor, škály) s analýzou formy a organizace myšlení (výkonové a projektivní metody). Poruchy testování reality a psychotické fenomény totiž mohou být v různých kontextech částečně maskované, nebo naopak zesílené.
V dalších příspěvcích se budu věnovat jednotlivým diagnostickým metodám podrobněji.
Rubriky: Diagnostika psychotických poruch
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Diagnostika poruch myšlení a vnímání: Základní pojmy
Konference SPA 2026 v Torontu: Kam směřuje psychologická diagnostika?
Ve dnech 25.–29. března 2026 se v Torontu uskuteční tradiční konference Society for Personality Assessment – jedné z nejvýznamnějších mezinárodních organizací sdružujících odborníky v oblasti psychodiagnostiky osobnosti. Pojďme se podívat na hlavní témata, která budou rezonovat letošním ročníkem.
Umělá inteligence vstupuje do diagnostiky
Jedním z nejvýraznějších akcentů letošní konference je integrace umělé inteligence do psychologického posuzování. Workshop příznačně nazvaný The Bot Joins Here představí možnosti AI-asistovaného narativního hodnocení. Jde o téma, které vyvolává živé diskuse – jak využít potenciál nových technologií a současně zachovat klinickou citlivost a etické standardy, které jsou pro naši profesi zásadní?
Forenzní psychologie a detekce disimulace
Značná část programu je věnována forenzním aplikacím, zejména rozlišování mezi autentickými a předstíranými symptomy. Přednášky se zaměří na integraci různých testových výsledků, využití testů validity symptomů (SVT, PVT) a dokonce na analýzu vražd prostřednictvím Rorschachova testu. Pro ty z nás, kdo pracují v soudněznalecké praxi, jde o klíčovou problematiku.
Nové nástroje a přístupy
Konference nabídne řadu workshopů zaměřených na aktuální diagnostické nástroje:
- DSM-5 AMPD a PID-5 – alternativní model poruch osobnosti postupně proniká do klinické praxe a Toronto nabídne příležitost prohloubit jeho pochopení
- MMPI-3 – tentokrát v kontextu předoperačních psychologických evaluací
- MACI-II – pro práci s adolescenty
- SCORS-G – integrace škály sociální kognice a objektních vztahů do komplexního posouzení
Speciální populace
Program pamatuje na specifické oblasti aplikace – od psychoedukačních evaluací adolescentů přes posuzování kandidátů v bezpečnostním sektoru (s důrazem na patologii osobnosti, bias a extremismus) až po multimodální hodnocení suicidálního rizika.
Vzdělávání a etika
Potěšující je důraz na supervizi, výuku a sociálně spravedlivý přístup k psychologickému posuzování. Tyto „měkké“ aspekty naší práce jsou stejně důležité jako znalost konkrétních metod.
Kam směřuje obor?
Konference SPA představuje zrcadlo současných trendů v psychodiagnostice osobnosti. Letošní ročník jasně ukazuje směřování oboru – od integrace umělé inteligence přes nové diagnostické nástroje (MMPI-3, DSM-5 AMPD, MACI-II) až po důraz na etické a sociálně spravedlivé přístupy k posuzování.
Rubriky: Trendy v psychodiagnostice
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Konference SPA 2026 v Torontu: Kam směřuje psychologická diagnostika?
Aktualizace podpůrného studijního textu MMPI-2
V rámci našich kurzů poskytujeme základní podpůrný studijní text. Provedli jsme jeho úpravu – některá témata přepracovali, jiná doplnili. Větší důraz jsme kladli na metodologické aspekty. Jedná se o pracovní text pro interní potřeby, který bude dále upravován a nelze zcela vyloučit, že tam mohou být chyby. Absolventi minulých kurzů si ho mohou stáhnout na nové platformě pro sdílení textů zde. Heslo je stejné jako bylo u předchozích materiálů.
Rubriky: Aktuality, MMPI-2/MMPI-2RF
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Aktualizace podpůrného studijního textu MMPI-2
Materiály o MMPI-2-RF pro absolventy minulých kurzů
Na webové stránce s materiály (zde) jsem umístil dva stručné texty k MMPI-2-RF pro účastníky minulých kurzů MMPI-2. Heslo je stejné jako bylo u ostatních textů. Slouží pro seznámení s hlavními principy interpretace MMPI-2-RF. Jsou to pracovní texty pro interní potřeby, které ještě budou upravovány a nelze zcela vyloučit, že ta mohou být chyby.
K MMPI-2-RF jsme připravili nový kurz v Testcentru – přihlášení na webu Hogrefe. Pozor, v nabídce je více kurzů různých lektorů. Plánujeme ale i kratší online seminář ve vlastní režii.
Rubriky: Aktuality, MMPI-2/MMPI-2RF
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Materiály o MMPI-2-RF pro absolventy minulých kurzů
MMPI-2 versus MMPI-2-RF: Dva přístupy k interpretaci jednoho z nejpoužívanějších osobnostních dotazníků
Minnesota Multiphasic Personality Inventory patří mezi nejrozšířenější psychodiagnostické nástroje na světě. V současné praxi se setkáváme se dvěma verzemi – původním MMPI-2 a jeho restrukturalizovanou formou MMPI-2-RF. Ačkoli obě verze vycházejí ze stejného položkového fondu, jejich interpretační filozofie se zásadně liší. Co mají společného a v čem se rozcházejí?
Co obě verze spojuje
MMPI-2-RF používá 338 položek vybraných z původního 567položkového MMPI-2. České normy obou verzí vycházejí ze stejného normativního souboru. Oba systémy také shodně začínají každou interpretaci posouzením validity protokolu – zkoumají, zda vyšetřovaná osoba odpovídala konzistentně, zda své potíže nepřeháněla nebo naopak nezlehčovala.
Společný je i důraz na empirický základ interpretace. Interpretační výroky nevycházejí pouze z toho, co položky „na první pohled“ měří, ale především z výzkumných zjištění o tom, jak škály souvisejí s reálným chováním a prožíváním. Obě verze také uznávají, že škály měří kontinuální charakteristiky – interpretovat lze nejen zvýšené, ale často i nápadně nízké skóry.
Kde se cesty rozcházejí
Kódové typy versus hierarchie
Tradiční interpretace MMPI-2 se opírá o tzv. kódové typy – kombinace dvou nebo tří nejvýše zvýšených klinických škál. Kódový typ 27/72 má jinou interpretaci než typ 24/42, přestože oba obsahují škálu 2 (Deprese). Celý systém je konfigurační – záleží na vzorci, na „tvaru“ profilu.
MMPI-2-RF volí zcela odlišnou cestu. Zavádí třístupňovou hierarchii: nejprve se hodnotí tři široké škály vyššího řádu (H-O), které podávají obecný obraz emocionální, myšlenkové a behaviorální dysfunkce. Teprve poté přicházejí na řadu restrukturalizované klinické škály (RC) a nakonec úzce zaměřené škály specifických problémů (SP). Interpretace postupuje od obecného ke konkrétnímu.
Problém sdílené variance
Původní klinické škály MMPI-2 spolu silně korelují. Když má někdo zvýšenou škálu 2, často má zvýšené i škály 7 nebo 8. Příčinou je sdílená variance – především faktor obecné nepohody, kterému říkáme demoralizace. Člověk, který se cítí špatně, má tendenci přitakávat nejrůznějším stížnostem, což uměle „nafoukne“ více škál najednou.
MMPI-2-RF tento problém řeší elegantně: demoralizaci měří jako samostatnou škálu (RCd) a z ostatních škál ji „vyčistil“. Výsledkem jsou RC škály, které měří specifičtější aspekty psychopatologie s menším vzájemným překryvem. Když je nyní zvýšená škála RC2 (Nízké pozitivní emoce), skutečně to vypovídá o anhedonii, nikoli jen o obecném distresu.
Co se stalo se škálou Maskulinita-Femininita
Zajímavý je osud původní škály 5 (Mf). V MMPI-2 se interpretuje jako jednotný konstrukt související s genderovou rolí. Analýzy však ukázaly, že obsahuje dvě nezávislé dimenze – zájem o estetiku a literaturu na jedné straně, zájem o mechanické a fyzické aktivity na straně druhé. MMPI-2-RF je proto transformovalo do samostatných zájmových škál AES a MEC, které již nemají s genderem nic společného.
Posun v chápání psychopatologie
Za rozdíly mezi oběma verzemi stojí hlubší konceptuální posun. MMPI-2 s kódovými typy implicitně podporuje kategorické myšlení – pacient „je“ určitý typ (například „depresivně-anxiózní“). MMPI-2-RF naproti tomu podporuje dimenzionální přístup – pacient vykazuje určitou míru dysfunkce v různých oblastech na různých úrovních obecnosti.
Kódové typy MMPI-2 částečně odpovídají tradičním diagnostickým kategoriím (kódový typ 2-7 bývá spojován s úzkostně-depresivními poruchami). Hierarchická struktura MMPI-2-RF naproti tomu odráží současný důraz na dimenze, které překračují hranice jednotlivých diagnóz – faktory jako internalizace a externalizace se projevují napříč různými poruchami, nikoli pouze v rámci jedné konkrétní diagnostické jednotky.
MMPI-2-RF navíc explicitně propojuje klinické měření s dimenzionálním modelem osobnostní patologie (škály PSY-5), který koresponduje s pětifaktorovým modelem osobnosti. To umožňuje v jednom vyšetření integrovat klinické a osobnostní posouzení.
Praktické srovnání
Z praktického hlediska je MMPI-2-RF výrazně kratší – 338 položek oproti 567, což znamená administraci 25–35 minut na počítači versus 60–90 minut u MMPI-2. Interpretace MMPI-2 se organizuje kolem klinického profilu a kódových typů, zatímco MMPI-2-RF postupuje systematicky podle oblastí fungování: validita, somatické potíže, emocionální dysfunkce, poruchy myšlení, behaviorální problémy, interpersonální fungování a zájmy.
Který přístup zvolit?
MMPI-2 a MMPI-2-RF představují dva odlišné interpretační přístupy postavené na společném položkovém fondu. MMPI-2 s konfiguračním přístupem vychází z tradice klinické psychologie 40.–80. let 20. století a nabízí kontinuitu s rozsáhlou databází výzkumů kódových typů. MMPI-2-RF s hierarchickým rámcem reflektuje současný důraz na dimenzionální pojetí psychopatologie, na faktory prostupující napříč diagnózami a na integraci klinického a osobnostního posouzení.
Volba mezi oběma systémy závisí na účelu vyšetření, dostupném čase, potřebě návaznosti na historická data a preferovaném teoretickém rámci. Obě verze mají své místo v současné psychodiagnostické praxi.
Rubriky: MMPI-2/MMPI-2RF
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem MMPI-2 versus MMPI-2-RF: Dva přístupy k interpretaci jednoho z nejpoužívanějších osobnostních dotazníků
Komentář: Nová metodika hodnocení atestačních kazuistik z klinické psychologie
Co přináší metodika IPVZ 2025 a jak se na ni připravit
Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví vydal novou metodiku pro hodnocení atestačních kazuistik v oboru klinická psychologie. Dokument poprvé systematicky definuje, co se od preatestantů očekává, a zavádí standardizovaný hodnoticí protokol. Pojďme se podívat na klíčové principy, které by měl každý autor kazuistiky znát.
Základní filozofie: Kazuistika jako mapa diagnostického myšlení
Nejdůležitější změna v přístupu spočívá v tom, že kazuistika již není pouhým popisem vyšetření. Metodika ji chápe jako rekonstruovatelnou mapu diagnostického uvažování. Hodnotitelé musí být schopni zpětně sledovat, jak autor ke svým závěrům dospěl – od surových dat až po finální diagnózu.
Autoři metodiky přirovnávají vztah mezi reálným vyšetřením a kazuistikou ke vztahu mezi krajinou a její mapou: skutečné vyšetření je mnohem komplexnější, kazuistika je redukcí, která současně zpřehledňuje. Na základě dobře napsané kazuistiky by mělo být možné celý diagnostický postup rekonstruovat a posoudit jeho věrohodnost.
Osm kroků diagnostického postupu
Metodika přebírá osvědčenou strukturu znaleckého posudku podle vyhlášky o znalecké činnosti. Vyžaduje, aby kazuistika obsahovala všech osm kroků, i když nemusí být v textu explicitně očíslovány:
[1] Cíl a účel vyšetření
Jasně definované diagnostické otázky a hypotézy. Toto je referenční bod, červená nit celého postupu – klíčový krok, aby mohlo být vyšetření dobře uspořádáno jako celek.
[2] Zdroj dat
Identifikace a zdůvodnění výběru zdrojů informací: pacient sám, zdravotní dokumentace, rodinní příslušníci. Hodnotí se schopnost vybrat relevantní zdroje související s diagnostickou otázkou.
[3] Sběr a tvorba dat
Zdůvodněný výběr psychodiagnostických metod s ohledem na jejich inkrementální validitu, správná administrace. Nekvalitně vytvořená vstupní data neumožňují kvalitní výsledky.
[4] Zpracování dat
Kvalitní a standardní záznam vytvořených dat, důraz na primární (nezkreslená) data. Umožňuje detailní přezkoumatelnost postupu.
[5] Analýza dat
Správné skórování, signování, výpočty souhrnných skórů. Hodnotí se zvláště důsledně analýza dat významných pro diagnostickou otázku.
[6] Formulace výsledků
Přiřazení diagnostických významů jednotlivým metodám – slovní komentář ve smyslu „co to může znamenat“. Kulminační krok celého postupu.
[7] Souhrnná interpretace
Diferenciálně diagnostická rozvaha integrující všechny zdroje a metody. Hodnotí se schopnost komplexně myslet, zahrnout do úvahy argumenty pro i proti.
[8] Závěr a návrh opatření
Stručný závěr včetně klasifikace MKN a realistických, adekvátních doporučení.
Požadavky na metody
U dospělých pacientů je vyžadována komplexní inteligenční baterie standardizovaná pro ČR plus alespoň jedna ze stěžejních metod (ROR, TAT, MMPI-2). Velmi žádoucí je kombinace alespoň dvou stěžejních metod.
U dětských pacientů je navíc povinnou součástí posouzení rodinných vztahů. Pro vyšetření vývoje kognitivních funkcí se volí dle věku globální vývojové škály nebo komplexní inteligenční test, pro další aspekty strukturované pozorování hry a interakce.
Formální náležitosti
Práce se skládá ze tří částí: klinickopsychologický nález (max. 2 normostrany), vlastní kazuistika (6–12 normostran bez příloh) a kompletní anonymizované protokoly. K tomu profesní životopis autora s kontaktními údaji.
Kazuistika se odevzdává ve dvou tištěných vyhotoveních (svázaných nebo sešitých) na adresu IPVZ a současně elektronicky jako jeden PDF soubor. Lhůta pro hodnocení je 60 dní, proto je třeba kazuistiku zaslat minimálně 61 dní před termínem zkoušky.
Závěrem: mezi algoritmem a klinickým uměním
Metodika IPVZ 2025 představuje významný krok směrem k objektivizaci hodnocení atestačních kazuistik. Riziko ovšem spočívá v tom, že formální splnění struktury převáží nad hodnocením skutečné klinické kompetence.
Je třeba si uvědomit, že formální dodržení všech algoritmů nemusí samo o sobě vést k dobrému výsledku. Psychologická diagnostika je komplexní proces, který se neomezuje na řemeslné ovládnutí konkrétního postupu. Nelze ji redukovat na mechanickou aplikaci kroků, byť sebelépe definovaných.
Kvalitní diagnostická práce vyžaduje integraci výstupů jednotlivých metod kontrolovaným způsobem – to metodika správně zdůrazňuje. Současně však předpokládá něco, co se obtížně formalizuje: limitované, ale nezbytné zapojení vlastní osobnosti psychologa. Klinická intuice není protikladem systematického postupu, nýbrž jeho doplňkem. Je koncentrovanou klinickou zkušeností, která umožňuje vnímat to, co není v datech explicitně přítomno, ale co z nich implicitně vyplývá.
Dobrá kazuistika proto není jen dokladem toho, že autor umí správně administrovat a skórovat testy. Je dokladem toho, že umí klinicky myslet – propojovat fakta do smysluplného celku, rozpoznávat vzorce, formulovat a testovat hypotézy, a činit tak s vědomím hranic vlastního poznání. Metodika poskytuje kostru, ale živý obsah musí dodat klinik sám.
Zdroj: Metodika pro jednotný postup pro ukončení specializačního vzdělávání v oboru Klinická psychologie. IPVZ, 2025.
Rubriky: Specializační vzdělávání
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Komentář: Nová metodika hodnocení atestačních kazuistik z klinické psychologie
Dvoudenní kurzy MMPI-2/MMPI-2-RF
Připravili jsme nové kurzy MMPI-2 a MMPI-2-RF v Hogrefe – Testcentrum. Oba jsou dvoudenní a přinášejí přehledovou formou všechny důležité informace. Kurz MMPI-2 představuje kratší alternativu k obsáhlejšímu certifikovanému kurzu. Kurz MMPI-2-RF je zaměřen na zkrácenou (restrukturovanou) verzi MMPI-2 a bude realizován pouze v Testcentru.
Pokud se kurzy v 1. pololetí naplní, určitě ještě letos Testcentru nabídneme další termíny.
Rubriky: Aktuality
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dvoudenní kurzy MMPI-2/MMPI-2-RF