Dne 20. března si celý svět připomíná Mezinárodní den štěstí (International Day of Happiness). Tento den není pouze symbolickým gestem – je výrazem sílícího přesvědčení mezinárodního společenství, že subjektivní well-being je stejně důležitým ukazatelem společenského pokroku jako ekonomický růst. Co se za tímto dnem skrývá a proč by měl zajímat i klinické psychology?
Jak Mezinárodní den štěstí vznikl
Valné shromáždění OSN přijalo dne 28. června 2012 rezoluci A/RES/66/281, kterou vyhlásilo 20. březen Mezinárodním dnem štěstí. Rezoluce konstatuje, že usilování o štěstí je základním lidským cílem, a zdůrazňuje potřebu inkluzivnějšího, spravedlivějšího a vyváženějšího přístupu k ekonomickému růstu – takového, který podporuje udržitelný rozvoj, snižování chudoby a well-being všech lidí.
Klíčovou roli v prosazení rezoluce sehrálo Bhútánské království, které již od počátku 70. let 20. století upřednostňuje koncept hrubého národního štěstí (Gross National Happiness, GNH) před hrubým domácím produktem. Bhútán také v roce 2012 inicioval konferenci na vysoké úrovni s názvem Happiness and Well-Being: Defining a New Economic Paradigm. Paralelně s tím vedl poradce OSN Jayme Illien od roku 2006 kampaň za uznání štěstí jako prioritního lidského cíle – koncept, který nazval Happytalism.
První oslava Mezinárodního dne štěstí proběhla 20. března 2013 a byla zahájena Ndabou Mandelou (vnukem Nelsona Mandely) a Chelsea Clintonovou na konferenci TEDxTeen v New Yorku. Od té doby se tento den připomíná ve více než 190 zemích světa.
Témata a rok 2026
Každoroční oslavy Mezinárodního dne štěstí bývají doprovázeny specifickým tematickým zaměřením. V roce 2025 nesla Světová zpráva o štěstí (World Happiness Report) téma Caring and Sharing (Péče a sdílení). Pro rok 2026 se pozornost přesouvá k aktuálnímu fenoménu: well-being v digitálním věku. Letošní zpráva, jejíž zveřejnění je plánováno na 19.–20. března 2026, se zaměřuje na vliv sociálních médií a digitálních technologií na duševní pohodu. Kampaň organizace Action for Happiness nese pro rok 2026 motto Happier Together – připomínku, že trvalé štěstí vyrůstá z pocitu sounáležitosti a propojení s druhými.
Světová zpráva o štěstí (World Happiness Report)
S Mezinárodním dnem štěstí úzce souvisí výroční Světová zpráva o štěstí, od roku 2024 vydávaná Wellbeing Research Centre při Oxfordské univerzitě ve spolupráci s Gallupem a UN Sustainable Development Solutions Network. Zpráva hodnotí životní spokojenost obyvatel více než 140 zemí na tzv. Cantrilově žebříčku (škála 0–10), přičemž výsledky doplňuje o korelační analýzu faktorů, jako je HDP na obyvatele, sociální opora, zdravá délka života, svoboda rozhodování, štědrost a vnímaná míra korupce.
V posledním dostupném žebříčku (WHR 2025, data za období 2022–2024) si první příčku udrželo Finsko s průměrným skóre 7,74 – a to již osmým rokem v řadě. Následují Dánsko, Island, Švédsko a Nizozemsko. Pozoruhodným novým trendem je vstup Kostariky a Mexika do první desítky, což výzkumníci přičítají silným sociálním vazbám a tradici sdílení společných jídel v těchto zemích.
Česká republika se v žebříčku WHR 2025 umístila na 20. místě (pokles z 18. pozice v roce 2024) se skóre přibližně 6,78. Přesto Česko předstihlo řadu vyspělých zemí včetně Německa (24.), Spojených států (24.) či Spojeného království (23.). Zajímavý je rovněž generační rozdíl: zatímco v některých západních zemích jsou výrazně šťastnější starší generace, ve střední a východní Evropě je tomu naopak – mladší kohorty vykazují vyšší životní spokojenost.
Psychologický pohled: Co vlastně měříme?
Z hlediska klinické psychologie i psychodiagnostiky je koncept „štěstí“ pochopitelně zjednodušující. Světová zpráva o štěstí primárně zachycuje kognitivní hodnocení vlastního života (life evaluation) – tedy reflexivní posouzení, nikoli aktuální afektivní stav. Jde o konstrukt blízký pojmu subjektivní well-being (SWB), jak jej vymezil Ed Diener, zahrnující kognitivní složku (spokojenost se životem) a afektivní složku (převaha pozitivních emocí nad negativními).
Pro klinickou praxi je podstatné rozlišovat mezi:
- Hedonickým well-beingem – zaměřeným na prožitek slasti a nepřítomnost strasti, měřeným např. škálami pozitivního a negativního afektu (PANAS).
- Eudaimonickým well-beingem – zaměřeným na smysluplnost, osobní růst a naplnění potenciálu, konceptualizovaným např. v modelu psychologického well-beingu Carol Ryffové (autonomie, zvládání prostředí, osobní růst, pozitivní vztahy, smysl života, sebepřijetí).
Životní spokojenost, jak ji měří Cantrilův žebříček, spadá spíše do kognitivní dimenze hedonického přístupu. Nezachycuje tedy plně to, co v psychoterapeutické a psychodiagnostické praxi považujeme za klíčové: kvalitu vztahů, schopnost regulace emocí, odolnost vůči stresu, smysluplnost či psychologickou flexibilitu.
Proč by nás to mělo zajímat
Navzdory těmto limitům mají data ze Světové zprávy o štěstí pro klinickou psychologii cenný informační potenciál. Ukazují například, že sociální opora a důvěra v instituce jsou konzistentně silnějšími prediktory životní spokojenosti než samotný příjem. To koresponduje s poznatky z psychoterapeutického výzkumu, kde kvalita mezilidských vztahů opakovaně vychází jako nejrobustnější prediktor duševního zdraví.
Letošní téma – vliv digitálních technologií a sociálních médií na well-being – je pak mimořádně relevantní pro každodenní klinickou práci, zejména s dětskými a adolescentními klienty. Očekávaná zjištění WHR 2026 k tomuto tématu mohou poskytnout užitečný empirický rámec pro edukaci klientů i supervizní diskuse.
Mezinárodní den štěstí tak může být nejen příležitostí k úvaze nad vlastním well-beingem, ale i podnětem k reflexi toho, jak v klinické praxi konceptualizujeme a měříme to, čemu říkáme „dobrý život“.
Zdroje: United Nations (un.org), World Happiness Report (worldhappiness.report), Wikipedia, Prague Morning, Fortune, Action for Happiness (dayofhappiness.net).