Mgr. Marek Nový | vojenský a policejní psycholog | mrknovy@yahoo.com
Článek shrnuje teoretická a empirická východiska systému Rorschach Defense Scales (RDS), který představuje první validovaný projektivní nástroj pro měření obranných mechanismů. RDS byly vyvinuty Stevenem H. Cooperem, Davidem Arnowem a Johnem C. Perrym (1986–1988) s cílem operacionalizovat psychoanalytické koncepty obrany na základě pozorovatelných jevů v Rorschachově testu. Empirické studie potvrdily vysokou reliabilitu a konstruktovou validitu škál a jejich shodu s hierarchií obranných mechanismů podle Vaillanta a Perryho.
Text propojuje empirický rámec RDS s Kernbergovou strukturální teorií osobnostní organizace, která rozlišuje neurotickou, hraniční a psychotickou úroveň integrace ega. Každá úroveň je charakterizována specifickým souborem obranných mechanismů – od vytěsnění, racionalizace a intelektualizace (neurotická) přes projekci, devalvaci a štěpení (hraniční) až po masivní popření a hypomanickou negaci (psychotická).
RDS umožňují kvantifikovat nejen frekvenci jednotlivých obran, ale i strukturální soudržnost osobnosti, a představují tak empiricky ověřenou cestu, jak propojit psychodynamické porozumění s měřitelným hodnocením. Systém je využitelný jak ve výzkumu osobnostní organizace, tak při sledování terapeutických změn a v klinické diagnostice poruch osobnosti, včetně hraničních a narcistických struktur.
V kontextu interpretace projevu osobnosti pomocí analýzy odpovědí na podněty, tvořené skvrnami Rorschachova testu, je zásadní zachovat systematičnost, standardizaci a empirický základ. Exnerův „Comprehensive System“ (CS) vznikl jako pokus sjednotit různé existující postupy skórování do jednoho metodického rámce – zahrnující standardizovanou administraci, normované skórovací proměnné a interpretaci založenou na rozsáhlých datech. V souvislosti s Exnerovým systémem se škály obran (Cooper, Arnow & Perry) staly doplňkovou sadou proměnných, které mohou být integrovány do CS nebo jeho revidovaných verzí jako rozšíření zaměřené na obranné mechanismy Ega. Oficiální materiály přímo uvádějí, že v nové verzi systému (Comprehensive System-Revised, CS-R) je možné pod vstupní kódovou sadou zadávat také škály RDS. Uživatel má možnost, za předpokladu patřičného výcviku, využít RDS k bohatšímu pochopení psychické organizace a obranných vzorců vyšetřované osoby.
Z praktického hlediska je důležité poznamenat, že i když RDS mohou být integrovány do RCS, rozhodně nenahrazují jeho základní proměnné ani nevyžadují automatické zahrnutí do každého protokolu. Fungují spíše jako doplněk interpretace, zaměřený na procesy obrany a strukturalitu osobnosti.
RDS představují systematický pokus o empirické uchopení klasických psychoanalytických pojmů obranných mechanismů. Vznikly v osmdesátých letech 20. století díky spolupráci Stevena H. Coopera, Davida Arnowa a Johna C. Perryho, kteří usilovali o to, aby obranné procesy mohly být zkoumány nejen na úrovni klinické intuice, ale jako měřitelné, pozorovatelné konstrukty s psychometricky uchopitelnou strukturou. V této snaze vycházeli z předchozí práce George Vaillanta a Johna Perryho Defense Mechanism Rating Scales (DMRS) a opřeli se o Rorschachův projektivní materiál, který umožňuje sledovat interakci afektu, kognitivního zpracování a vztahových reprezentací v reálném čase.
Empirický základ Rorschach Defense Scales
V klíčové studii publikované v Journal of Personality Assessment (1988) autoři ověřili, že je možné obranné mechanismy spolehlivě identifikovat a kvantifikovat na základě tematických, formálních a sekvenčních charakteristik odpovědí v Rorschachově testu. Pomocí slepého hodnocení více nezávislými posuzovateli prokázali vysokou inter-rater reliabilitu (r ≈ 0,70–0,90) a validitu vůči jiným výsledkům, získaným měřením osobnostní struktury a funkcí ega. Ukázalo se, že jednotlivé škály obran (např. intelektualizace, projekce, štěpení, masivní popření aj.) tvoří hierarchicky uspořádaný systém, který odráží vývojovou úroveň zralosti obrany – od neurotických přes hraniční až po psychotické formy.
Škály obran tak splňují kritéria moderního evidence-based přístupu: vycházejí z jasně definované teorie, poskytují standardizovaná pozorovací kritéria a vykazují měřitelnou spolehlivost i konvergentní validitu. Každý obranný mechanismus má popsané signování (coding rules) určující, jaké typy obsahů, jazykových obratů či percepčních posunů odpovídají konkrétní obraně. Lze tak vytvořit i kvantitativní „obranný profil“ osobnosti.
Smysl škál obran však přesahuje pouhou deskripci. Jejich jádrem je koncept osobnostní organizace individua, který určuje, jak je strukturována psychická realita člověka, jak integrovaný má jedinec obraz sebe a druhých, jak udržuje kontakt s realitou a jakými mechanismy se chrání jeho ego před úzkostí.
Na tomto místě je třeba zmínit Otto F. Kernberga a jeho strukturální model, který rozlišuje tři hlavní úrovně organizace osobnosti:
Neurotická organizace – jedinec disponuje stabilní identitou, diferencovaným obrazem sebe i objektů. Používá převážně zralé obranné mechanismy (např. vytěsnění, racionalizaci, intelektualizaci). Kontakt s realitou je zachován, konflikt je intrapsychický a vědomě reflektovatelný.
Hraniční organizace – identita jedince je fragmentovaná, vztahové obrazy se střídají mezi idealizací a devalvací, realitní testování zůstává zachováno jen částečně. Dominují primitivní obrany jako projekce, projektivní identifikace, štěpení (splitting) či omnipotence (všemohoucnost), které ego chrání před rozpadem, ale přitom narušují soudržnost vnímání.
Psychotická organizace – realitní testování je závažně porušeno, identita je rozštěpená či fúzovaná, obrany přecházejí v masivní popření a magické myšlení. Konflikt není reflektován, ale prožíván jako změna reality samotné.
Z tohoto hlediska jsou škály obran empirickou operacionalizací Kernbergovy teorie: obranné mechanismy tvoří pozorovatelné projevy hlubších strukturálních konfigurací ega.
Například štěpení (splitting), kódované v RDS jako SPL, je prototypickou obranou hraniční úrovně – odděluje protikladné afekty („zcela dobrý“ vs. „zcela zlý“) a zabraňuje tak prožití ambivalence. Vytěsnění (repression) či izolace afektu (isolation) odpovídají zralejším, vyšším, neurotickým strategiím regulace afektu, zatímco masivní popření (massive denial) či hypomanické potlačení (hypomanic denial) signalizují propad k psychotické úrovni integrace.
Škály obran se staly nejen cenným výzkumným, ale i klinickým a pracovně-psychologickým nástrojem. Umožňují kvantifikovat kvalitu osobnostní organizace v rámci projektivního materiálu, a tedy propojit psychodynamickou hloubku s empirickou ověřitelností. Ve výzkumech se škály ukázaly jako senzitivní indikátor změny – například pokles hraničních obran a nárůst neurotických po psychoterapii koreluje s lepší integrací ega a zlepšením vztahového fungování. V praktickém použití tak škály obran poskytují nejen frekvenční záznam jednotlivých obran, ale především obraz strukturální soudržnosti osobnosti. Čím vyšší podíl zralých obran, tím větší kapacita ega pro integraci protikladných emocí, odklad pudového uspokojení a reflexi vlastních motivů. Převaha hraničních či psychotických obran naopak ukazuje na rigiditu, rozštěpení a ztrátu vnitřní soudržnosti.
Neurotické obrany: zachování reality, regulace úzkosti
Na neurotické úrovni je ego dostatečně integrováno, aby rozlišovalo vnitřní a vnější svět a udržovalo kontakt s realitou. Obrany zde slouží spíše k zmírnění konfliktu mezi impulzy a morálními normami než k popření či deformaci reality. V Rorschachových protokolech se neurotické obrany projevují kultivovaným, integrovaným jazykem, schopností reflektovat ambivalenci a zachovat konzistentní obraz objektu.
Vytěsnění (Repression, REP) představuje klasickou obranu, jejímž účelem je odstranit nepřijatelný impuls z vědomí. V Rorschachově testu se projevuje absencí pudově nasycených obsahů a zjednodušením percepce – odpovědi jsou popisné, formálně čisté, emocionálně neutrální.
Intelektualizace (INT) překládá afektivní konflikt do pojmové či vědecké roviny: respondent mluví o „homo sapiens“ místo o lidech, popisuje barvy či tvary s analytickou distancí. Afekt je kontrolován jazykem, ne impulzem.
Izolace afektu (ISO) odpojuje citový náboj od myšlenky – subjekt popisuje hrozivé obsahy s chladnou, technickou přesností („vypadá to jako hlava oddělená od těla“).
Racionalizace (RAT) nabízí přijatelná vysvětlení pro nepřijatelný obsah („dva muži se perou, asi po dlouhém pracovním dnu“).
Reaktivní formace (REF) obrací afekt do opačné roviny – například místo agrese se objeví přehnaná laskavost, místo sexuality moralizující komentář.
Pollyannish denial (POD) a Higher-level denial (HLD) představují jemnější formy popření, kdy je hrozivý obsah minimalizován nebo převeden do „optimistické“ roviny („dvě postavy, asi se trošku pohádaly, ale jinak se mají rády“).
Tyto obrany odpovídají neurotické organizaci osobnosti v Kernbergově modelu – realita je zachována, identita stabilní a konflikty jsou prožívány intrapsychicky, nikoli projikovány do okolí.
Hraniční obrany: štěpení reality, nestabilita identity
Na hraniční úrovni se v odpovědích objevuje oslabení integrace ega, zvýšená potřeba projekce a tendence udržovat svět v bipolárních kategoriích „dobrý–zlý“, „bezpečný–nebezpečný“. Obrany zde chrání křehké ego, které nedokáže unést ambivalenci a přenáší ohrožující afekt do objektu nebo jej odděluje v čase či prostoru.
Projekce (PRO) je přemísťování vlastních nežádoucích impulzů či úzkosti na jiné objekty. V odpovědi probanda se projevuje například podezřívavostí, přisuzováním záměrů figurám („vypadá, že mě sleduje“), popisy očí, pastí, zbraní, čin detektivů.
Projektivní identifikace (PJI) je hlubší varianta projekce, kdy je nežádoucí afekt „vložen“ do druhého a vztah se kolem něj začne utvářet – subjekt např. popisuje krutého tvora, který vyvolává soucit, nebo agresora, s nímž se ztotožňuje.
Devalvace (DEV) a primární idealizace (PMI) tvoří dvě strany téže mince – střídání absolutního znehodnocení a nerealistického obdivu, typické pro hraniční vztahové vzorce. Na projekčním materiálu se objevují „ohavní, špatní“ lidé či „dokonalé, krásné bytosti“, ne však smíšené či ambivalentní obrazy.
Omnipotence (OMP) vyjadřuje všemohoucnost ega a potřebu kontrolovat svět („já bych to uměl udělat lépe než autor obrázků“), často v doprovodu mírného grandiózního tónu.
Štěpení (Splitting, SPL) je ústřední obranný mechanismus hraniční organizace. Slouží k oddělení protikladných afektů tak, aby se „dobré“ a „zlé“ nikdy nesetkaly v jedné zkušenosti. V odpovědích na skvrny v Rorschachově testu se projevuje různým způsobem. Jsou to například posuny mezi pozitivními a negativními obrazy („nejdřív přátelský muž, teď vrah“), nebo protikladné sekvence odpovědí („krev – srdce“).
Tyto obrany jsou méně efektivní než neurotické: chrání před vnitřní dezorganizací, ale za cenu narušení reality a vztahové soudržnosti. V Kernbergově pojetí signalizují hraniční úroveň organizace osobnosti, kde identita zůstává rozštěpená, i když realitní testování ještě zcela nekolabuje.
Psychotické obrany: popření reality, ztráta integrace
Na nejnižší úrovni osobnostní organizace se obrany stávají nástrojem popření skutečnosti. Ego ztrácí schopnost symbolizace i diferencování mezi vnitřním a vnějším světem. V Rorschachových odpovědích se objevují bizarní kombinace, fantastická vysvětlení, kouzelnické interpretace a masivní deformace formální reality.
Masivní popření (Massive Denial, MSD) eliminuje hrozivý obsah nikoli tím, že jej zlehčí, ale že jej prostě „zneviditelní“: realita je přetvořena tak, aby úzkost vůbec nevznikla.
Hypomanická negace (HYD) maskuje bolest excentrickým optimismem, euforií či manickou reinterpretací („to nejsou démoni, to jsou andělé s červenými křídly“).
Na této úrovni mizí schopnost rozlišit fantazii od reality; afekt se buď rozlévá nekontrolovaně, nebo je nahrazen magickým myšlením.
Psychotické obrany signalizují kolaps funkcí ega. Namísto regulace afektu nastává změna reality. To zajišťuje iluzi bezpečí, cenou je ale popření reality.
Koncept obranných mechanismů v pojetí Rorschach Defense Scales není statickou typologií, ale dynamickým záznamem procesu integrace ega. Každá obrana zde není jen symptom, ale i ukazatel úrovně organizace osobnosti a kvality vztahu mezi realitou, fantazií a afektem.
Ve spojení s Kernbergovým strukturálním rámcem se škály obran stávají nástrojem, který umožňuje měřit úroveň osobnostní organizace s empirickou přesností a zároveň zachovat psychodynamickou citlivost. V tom spočívá jejich trvalá hodnota. Škály obran ukazují, že jemné projevy nevědomé psychické regulace, verbalizované v odpovědích na otázku „čemu se to podobá, co to může být“ lze zachytit, analyzovat a porozumět jim tak, že propojíme klinickou intuici s evidence based přístupem.
Je třeba zdůraznit, že zde předložený text má pouze přehledový a úvodní charakter. Systém Rorschach Defense Scales (RDS) představuje komplexní hodnoticí nástroj, jehož správné užití vyžaduje systematický výcvik a praktický nácvik signování jednotlivých obran. Každý z obranných mechanismů je definován souborem jemných kritérií, sekvenčních pravidel a výjimek, které nelze beze zbytku postihnout v rámci jednoho přehledového článku. Interpretace obran je vždy podmíněna zkušeností hodnotitele s Rorschachovou metodou, se strukturálním skórováním a s klinickou diferenciální diagnostikou osobnostní organizace.
V českém prostředí zatím neexistuje oficiální výcvikový kurz zaměřený na Rorschach Defense Scales. Tento text nelze chápat jako praktický manuál. Smyslem článku bylo pouze představit teoretická východiska, logiku a hierarchii systému RDS, a tím otevřít prostor pro odbornou diskusi o možnostech jeho výuky a využití v rámci psychodiagnostické praxe.
Literatura
Arnow, D., Cooper, S. H., & Perry, J. C. (1988). An empirical approach to the study of defense mechanisms: I. Reliability and preliminary validity of the Rorschach Defense Scales. Journal of Personality Assessment, 52(2), 187–203.
Cooper, S. H., Perry, J. C., & Arnow, D. (1988). Rorschach Defense Scales: Scoring Manual. Cambridge, MA: Harvard Medical School.
Exner, J. E. (1974). The Rorschach: A Comprehensive System, Vol. 1: Basic Foundations. New York: Wiley.
Exner, J. E. (1993). The Rorschach: A Comprehensive System, Vol. 2: Interpretation. New York: Wiley.
Exner, J. E., & Erdberg, P. (2005). The Rorschach: A Comprehensive System (Revised Edition). New York: Wiley.
Kernberg, O. F. (1975). Borderline Conditions and Pathological Narcissism. New York: Jason Aronson.
Kernberg, O. F. (1984). Severe Personality Disorders: Psychotherapeutic Strategies. New Haven, CT: Yale University Press.
Kernberg, O. F. (2016). The Inseparable Nature of Love and Aggression: Clinical and Theoretical Perspectives. Washington, DC: American Psychiatric Publishing.
Perry, J. C., & Cooper, S. H. (1989). An empirical approach to the classification of defense mechanisms: Reliability and construct validity of the Defense Mechanism Rating Scales (DMRS). Journal of Nervous and Mental Disease, 177(12), 717–724.
Perry, J. C. (1990). Defense Mechanism Rating Scales (DMRS) Manual. Cambridge, MA: Harvard Medical School.
Vaillant, G. E. (1977). Adaptation to Life. Boston, MA: Little, Brown and Company.
Weiner, I. B. (2003). Principles of Rorschach Interpretation. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates.