Tento přehled slouží jako doplněk k článku Kulturně specifické psychické poruchy a jejich diagnostické implikace. Jednotlivé syndromy jsou řazeny podle geografického regionu, v němž byly primárně popsány – s vědomím, že řada z nich se vyskytuje i mimo tyto oblasti a že geografické členění je vždy zjednodušením. U každého syndromu uvádíme stručnou charakteristiku, fenomenologickou skladbu příznaků a diagnostický komentář, který jej zasazuje do západního kategoriálního rámce.
Pojmový aparát vychází z DSM-5, který nahradil starší označení „culture-bound syndromes“ trojrozměrným modelem cultural concepts of distress – tedy kulturními syndromy, kulturními idiomy distresu (způsoby vyjádření utrpení) a kulturními explanacemi (vnímání příčin). Jednotlivé syndromy níže mohou spadat do jedné, dvou nebo všech tří kategorií současně.
Jihovýchodní Asie a Tichomoří
Amok
Region: Malajsie, Indonésie, Filipíny, historicky i další oblasti jihovýchodní Asie.
Charakteristika: Náhlá epizoda masivní, neselektivní agrese, zpravidla s použitím zbraně, jíž obvykle předchází období ruminace, stažení a zjevného klidu. Epizoda typicky končí vyčerpáním nebo zadržením, po němž následuje částečná nebo úplná amnézie. V tradičním malajském pojetí je amok chápán jako důsledek ztráty tváře, narcistického zranění nebo posedlosti duchem.
Fenomenologie: Prodromální fáze (stažení, temné hloubání), náhlý výbuch nekontrolované agrese, dezorientace, amnézie na epizodu.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se amok nejčastěji překrývá s intermitentní explozivní poruchou, akutní psychotickou epizodou nebo disociativní poruchou. Kulturně specifický je zejména prodromální vzorec a sociální kontext spouštěče – typicky ponížení nebo ztráta společenského statusu. Evropský historický ekvivalent se někdy hledá ve skandinávském konceptu berserkerství.
Koro
Region: Jižní Čína (kde je znám jako suo yang), Malajsie, Indonésie, vzácněji Indie a západní Afrika.
Charakteristika: Intenzivní, panická úzkost z přesvědčení, že se genitálie (u mužů penis a varlata, u žen vulva a prsa) vtahují do těla, což povede ke smrti. Může se vyskytovat sporadicky i epidemicky – zdokumentovány jsou vlny koro paniky zasahující celé komunity.
Fenomenologie: Akutní úzkost až panika, přesvědčení o retrakci genitálií, somatické příznaky (pocit chladu, brnění), kompenzační chování (mechanické bránění retrakci). U epidemických forem výrazná sociální nákaza.
Diagnostický komentář: Sporadický koro se fenomenologicky překrývá se specifickou fobií, panickou poruchou nebo poruchou úzkosti z nemoci. Epidemická forma připomíná masové psychogenní onemocnění (mass psychogenic illness). Pro diagnostiku je podstatné, že základní úzkost má v dané kultuře oporu v tradičním medicínském systému (koncept rovnováhy jin a jang a vitální energie).
Latah
Region: Malajsie, Indonésie, Thajsko (kde je znám jako bah-tschi), Myanmar, Filipíny.
Charakteristika: Přehnaná úleková reakce, zejména po neočekávaném podnětu (hlasitý zvuk, dotyk, leknutí), doprovázená automatickou poslušností, echolálií (opakování slyšených slov), echopraxií (napodobování pozorovaných pohybů) a někdy koprolálií. Vyskytuje se častěji u žen středního a vyššího věku.
Fenomenologie: Hyperstartle reakce, echojevy, automatická poslušnost, disociativní rysy, koprolálie. Jedinci si jsou svého chování vědomi, ale udávají neschopnost jej ovládat.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se latah obtížně zařazuje – nemá jednoznačný ekvivalent. Diferenciálně diagnosticky přichází v úvahu hyperekplexie (neurologická hyperstartle porucha), tikové poruchy nebo disociativní porucha. Kulturně specifická je zejména sociální role, kterou latah plní – postižení jedinci jsou v komunitě často objektem pobavení, což může chování udržovat prostřednictvím sociálního zpevnění.
Hwa-byung
Region: Korea.
Charakteristika: Doslova „nemoc z ohně“ nebo „nemoc z hněvu“ – chronický syndrom připisovaný dlouhodobému potlačování hněvu a resentimentu, typicky v kontextu nespravedlnosti v mezilidských vztazích (manželská nevěra, konflikty se tchyní, sociální nerovnost). Vyskytuje se převážně u žen.
Fenomenologie: Pocit tlaku nebo masy (dŏng) v epigastriu nebo na hrudi, pocit vzestupného tepla, návaly horka do obličeje, bušení srdce, sucho v ústech, bolesti hlavy, nespavost, podrážděnost. Pacienti často udávají pocit „vnitřního ohně“ nebo „výbuchu zevnitř“.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se hwa-byung překrývá s poruchou s tělesnými symptomy, depresivní poruchou a generalizovanou úzkostnou poruchou. V DSM-5 je uveden jako kulturní idiom distresu. Klíčové je, že korejští pacienti jasně odlišují hwa-byung od deprese – vnímají jej jako specifický stav s vlastní etiologií (potlačený hněv) a vlastní logikou (somatizace ohnivého afektu).
Jižní Asie
Dhat syndrom
Region: Indie, Srí Lanka, Bangladéš, Pákistán, Nepál.
Charakteristika: Úzkostný syndrom spojený s přesvědčením o nadměrné ztrátě semene – ať už při pohlavním styku, masturbaci, nočních polucích nebo údajně i při močení. Pacient je přesvědčen, že ztráta semene vede k oslabení těla a mysli. Koncept vychází z tradičního ajurvédského pojetí, v němž je sperma považováno za koncentrát životní energie (ójas).
Fenomenologie: Úzkost, únava, slabost, poruchy koncentrace, ztráta libida, somatické obtíže (bolesti zad, hlavy), depresivní ladění. Pacient typicky udává zakalení moči jako „důkaz“ ztráty semene.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se dhat syndrom překrývá s depresivní poruchou, poruchou s tělesnými symptomy, poruchou úzkosti z nemoci a sexuálními dysfunkcemi. DSM-5 jej uvádí jako kulturní syndrom. Z diagnostického hlediska je podstatné, že pacientova explanace (ztráta vitální substance) je zakořeněna v koherentním kulturním systému a není projevem bludného přesvědčení.
Latinská Amerika a karibská oblast
Susto
Region: Mexiko, Střední a Jižní Amerika, hispánské populace v USA.
Charakteristika: „Ztráta duše“ (espanto, pasmo) po prožitku silného leknutí nebo traumatické události. Podle tradičního výkladu se duše vlivem šoku oddělí od těla, což vede k nemoci. Mezi možné spouštěče patří setkání s nadpřirozenými bytostmi, nehoda, pád, ale i sociální konflikty.
Fenomenologie: Nechutenství, únava, malátnost, poruchy spánku (nespavost nebo nadměrná spavost), apatie, motivační deficit, epizody horečky, průjem, somatické bolesti. Sociální stažení, ztráta zájmu, pocit „prázdnoty“. Příznaky mohou nastoupit bezprostředně po spouštěcí události nebo s latencí dnů až týdnů.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se susto překrývá s depresivní poruchou, posttraumatickou stresovou poruchou nebo poruchou s tělesnými symptomy. Některé studie dokumentují u pacientů se susto zvýšenou mortalitu, což naznačuje, že syndrom zachycuje reálný zdravotní stav – nikoliv pouze kulturní vysvětlení. Diagnosticky důležité je, že pacienti susto jasně odlišují od běžné deprese a mají pro něj vlastní léčebné postupy (rituální „volání duše“, limpia).
Ataque de nervios
Region: Latinská Amerika, zejména Portoriko, Dominikánská republika, kubánské a mexické komunity.
Charakteristika: Akutní epizoda emocionální dysregulace, typicky vyvolaná stresovou událostí rodinného nebo interpersonálního charakteru (úmrtí v rodině, konflikt, hrozba separace). Jde o kulturně akceptovaný způsob vyjádření intenzivního distresu.
Fenomenologie: Nekontrolovaný křik, pláč, třes, pocit horka stoupajícího do hlavy, agresivní výbuchy (verbální i fyzické), disociativní příznaky (depersonalizace, ztráta vědomí), pocit ztráty kontroly. Epizoda trvá minuty až desítky minut, po odeznění často amnézie nebo dezorientace.
Diagnostický komentář: Ataque de nervios se fenomenologicky překrývá s panickou atakou, disociativní poruchou nebo funkční neurologickou symptomovou poruchou (konverzní poruchou). DSM-5 jej uvádí jako kulturní syndrom. Důležitý rozdíl oproti panické atace: ataque de nervios je téměř vždy reaktivní (má jasný interpersonální spouštěč), má výraznou expresivní složku a je komunitou vnímán jako legitimní odpověď na zátěž – nikoliv jako patologie.
Mal de ojo
Region: Latinská Amerika, Středomoří (Itálie, Řecko, Turecko), části Afriky a Blízkého východu.
Charakteristika: „Uhranutí“ neboli „zlý pohled“ – přesvědčení, že závist nebo obdiv druhé osoby (i neúmyslný) může způsobit nemoc, zejména u dětí a kojenců. Jde primárně o kulturní explanaci – tedy o kauzální teorii, nikoliv o specifický syndrom.
Fenomenologie: U dětí neklid, pláč, nespavost, průjem, zvracení, horečka. U dospělých bolesti hlavy, únava, malátnost. Přisuzováno pohledu nebo přítomnosti osoby se „silným okem“.
Diagnostický komentář: Mal de ojo je v terminologii DSM-5 primárně kulturní explanací. Připsané příznaky jsou nespecifické a mohou odpovídat řadě somatických i psychických stavů. Z diagnostického hlediska je důležité pochopit, že rodiče, kteří přisuzují obtíže dítěte uhranutí, nepotřebují být „přesvědčováni“ o nesprávnosti svého výkladu; je však třeba dítě vyšetřit způsobem, který explanační rámec rodičů respektuje a zároveň nevyloučí možnou somatickou nebo psychickou patologii.
Afrika
Syndrom brain fag
Region: Západní Afrika, zejména Nigérie, Ghana, Uganda, vzácněji i východní Afrika.
Charakteristika: Syndrom popisovaný primárně u studentů středních a vysokých škol v kontextu akademického přetížení. Název pochází z nigerijského anglického slangu (fag = únava, vyčerpání). Poprvé popsán nigerijským psychiatrem Raymondem Princem v 60. letech. Pozor na záměnu s moderním populárním pojmem „brain fog“ (kognitivní mlha), což je odlišný koncept.
Fenomenologie: Obtíže se soustředěním a zapamatováním, pocit „rozmazaného“ nebo „prázdného“ mozku, bolesti hlavy (často popisované jako pocit „tlaku“ nebo „svírání“ kolem hlavy, jako by hlavu obepínal pás), rozmazané vidění, pocit pálení nebo mravenčení v oblasti hlavy a šíje.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se syndrom brain fag překrývá s depresivní poruchou, úzkostnou poruchou, poruchami přizpůsobení nebo neurastenií. Specifický je somatický důraz (hlava jako „orgán myšlení“ je přímo postižena) a vazba na akademický kontext. Syndrom odráží kulturně specifický tlak na vzdělání jako cestu k sociálnímu vzestupu v postkoloniální západní Africe.
Zar
Region: Severní a východní Afrika (Etiopie, Súdán, Egypt, Somálsko), Blízký východ (Írán, Saúdská Arábie, Jemen).
Charakteristika: Stav připisovaný posedlosti duchem (zar), který může být příčinou různých obtíží, ale zároveň i zdrojem moci a sociálního statusu. Zar kulty jsou organizované rituální systémy, v nichž posedlost není léčena ve smyslu „vyhnání“, ale je vyjednávána – duch je usmířen prostřednictvím obětí, hudby a transu.
Fenomenologie: Disociativní stavy, transové epizody, změny chování a hlasu (interpretované jako projevy ducha), záchvaty smíchu nebo pláče, somatické obtíže, sociální dysfunkce. U žen někdy spojováno s neplodností, u mužů s impotencí.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se projevy zar překrývají s disociativní poruchou, funkční neurologickou symptomovou poruchou (konverzní poruchou) nebo psychotickými stavy. Kulturně specifická je zejména interpretace: posedlost duchem není stigmatizována jako šílenství, ale má v komunitě uznávaný status a vlastní terapeutický rámec (zar ceremonie). Diagnostik musí rozlišit kulturně normativní participaci v zar kultu od klinicky relevantní psychopatologie – což vyžaduje znalost lokálního kontextu a spolupráci s kulturními informátory.
Severní Amerika a Arktida
Pibloktoq (arktická hysterie)
Region: Arktičtí Inuité (Grónsko, severní Kanada, Aljaška).
Charakteristika: Náhlá epizoda extrémní agitace, která se typicky vyskytuje během zimních měsíců. Tradiční výklady spojují pibloktoq se spirituálními příčinami, moderní hypotézy zvažují roli sezónních faktorů (extrémní tma, izolace), nedostatku vitaminu D a kalcia nebo psychosociálního stresu.
Fenomenologie: Náhlé rozrušení, křik, svlékání oděvů, útěk do sněhu nebo na led, házení předmětů, koprofágie, ničení majetku, výjimečně sebepoškozování. Epizoda trvá minuty až hodiny, po odeznění nastupuje únava, amnézie a návrat k běžnému fungování.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se pibloktoq překrývá s disociativní poruchou, akutní stresovou reakcí nebo funkční neurologickou symptomovou poruchou (konverzní poruchou). Diferenciálně diagnosticky je třeba zvážit i organické příčiny (hypokalcémie, hypovitaminóza D, intoxikace vitaminem A z jater polárních zvířat). Kulturní kontext – život v extrémně izolovaném prostředí s minimální světelnou expozicí po část roku – je pro porozumění syndromu klíčový.
Ghost sickness (nemoc z duchů)
Region: Indiánské kmeny Severní Ameriky, zejména Navahové, Lakotové, Dakotové.
Charakteristika: Syndrom spojovaný s preokupací smrtí, mrtvými nebo duchovním světem. V tradičním indiánském pojetí vzniká kontaktem se zemřelými nebo porušením tabu spojených se smrtí a pohřbíváním.
Fenomenologie: Slabost, závratě, úzkost, pocit nebezpečí, pocit přítomnosti duchů, noční můry, ztráta chuti k jídlu, pocit prázdnoty, halucinace (vizuální, auditivní), zmatení, pocit dušení. Někdy pocit „přilepení“ mrtvého k živému.
Diagnostický komentář: V západních kategoriích se ghost sickness překrývá s komplikovaným truchlením, depresivní poruchou, úzkostnou poruchou nebo s psychotickou symptomatikou. Halucinační prožitky (kontakt s mrtvým) jsou v kulturním kontextu indiánských komunit normativní, a nesmí tak být automaticky hodnoceny jako psychotické příznaky – je třeba rozlišit, zda jde o kulturně konformní zkušenost, nebo o projev narušeného testování reality.
Japonsko
Taijin kyofusho
Region: Japonsko, vzácněji Korea a další východoasijské kultury.
Charakteristika: Intenzivní strach, že vlastní tělesné projevy – pohled, tělesný zápach, výraz tváře, pohyby – jsou pro druhé nepříjemné či urážlivé, případně že jim způsobují utrpení. Na rozdíl od západní sociální úzkostné poruchy (sociální fobie), kde je centrální obavou vlastní ponížení, je zde jádrem strach z toho, že člověk aktivně ubližuje druhým svou přítomností. Tento „inverzní“ charakter odráží kolektivistické kulturní hodnoty, v nichž je narušení harmonie vztahů závažnějším selháním než osobní ztráta tváře.
Fenomenologie: Vyhýbání se sociálním situacím, strach z přímého pohledu do očí (zejm. jikoshisen kyofu – fobie z vlastního pohledu), přesvědčení o nepříjemném tělesném zápachu (jikoshu kyofu), strach, že výraz tváře působí odpudivě, strach ze zčervenání. Somatické příznaky – pocení, třes, bušení srdce.
Diagnostický komentář: V DSM-5 je taijin kyofusho uveden jako kulturní syndrom příbuzný sociální úzkostné poruše. Část případů splní kritéria pro sociální úzkostnou poruchu (sociální fobii), těžší formy se blíží až tělesnému bludu (tělesná dysmorfická porucha s bludným přesvědčením). Diagnosticky klíčové je rozlišení „inverzní“ obavy (ubližuji druhým) od „přímé“ obavy (jsem hodnocen negativně), protože obě vyžadují odlišný terapeutický přístup.
Hikikomori
Region: Japonsko, v posledních dekádách popisováno i v Jižní Koreji, Hongkongu a vzácněji v Evropě.
Charakteristika: Extrémní a dlouhodobé sociální stažení – jedinec se uzavírá doma na dobu nejméně šesti měsíců, nevychází, nenavštěvuje školu ani práci a nevyhledává sociální kontakty mimo nejbližší rodinu. Typicky se týká mladých mužů ve věku 15–35 let. Japonské ministerstvo zdravotnictví odhaduje počet hikikomori v Japonsku na stovky tisíc.
Fenomenologie: Kompletní sociální izolace, inverze denního rytmu (aktivita v noci, spánek přes den), závislost na rodičích v zajištění základních potřeb, pasivní trávení času (internet, videohry, čtení). Příznaky deprese a úzkosti jsou časté, ale nemusí být primární.
Diagnostický komentář: Hikikomori je fenomenologicky heterogenní – za sociálním stažením se může skrývat sociální úzkostná porucha (sociální fobie), depresivní porucha, schizoidní osobnostní struktura, porucha autistického spektra nebo poruchy z okruhu schizofrenního spektra. V řadě případů však stažení nesplňuje kritéria žádné existující diagnostické kategorie, což vede k diskusi, zda je hikikomori samostatnou diagnostickou entitou, nebo spíše zastřešujícím obrazem různých poruch. Kulturně specifický je kontext: japonský tlak na konformitu, rigidní školní systém a koncept amae (očekávání, že rodič bude zajišťovat potřeby dospělého potomka) vytvářejí podmínky, v nichž je dlouhodobé stažení „proveditelné“ způsobem, jakým v jiných kulturách není.
Středomoří a Blízký východ
Zar
Viz výše v sekci Afrika – syndrom se vyskytuje kontinuálně přes severní Afriku na Blízký východ.
Mal de ojo
Viz výše v sekci Latinská Amerika – koncept se vyskytuje i ve Středomoří (Itálie, Řecko, Turecko) a na Blízkém východě.
Poznámka k diagnostickému využití přehledu
Tento přehled není zamýšlen jako diagnostický manuál – jeho cílem je poskytnout orientační znalost nejčastěji popisovaných kulturně specifických syndromů, která diagnostikovi umožní rozpoznat, že obtíže pacienta mohou spadat do kulturního rámce, s nímž nemá přímou zkušenost. V takovém okamžiku je namístě využít Rozhovor pro kulturní formulaci (Cultural Formulation Interview, CFI) z DSM-5, případně konzultovat kulturního informátora nebo odborníka na transkulturální psychiatrii.
Zároveň je třeba mít na paměti, že přehled zákonitě zjednodušuje. Řada zde popsaných syndromů má vnitřní variabilitu, která přesahuje jednu definici. Kulturní syndromy nejsou statické entity – proměňují se v čase, migrují přes hranice kultur a interagují s globalizací, urbanizací a přístupem k západní medicíně. Diagnostická práce s nimi vyžaduje nikoliv encyklopedickou znalost, ale především diagnostickou pokoru – ochotu přiznat si, že pacientův způsob prožívání utrpení může být organizován podle pravidel, která neznáme.