V roce 2025 se v populárně-psychologické literatuře objevil nový termín: otrovert. Média jej prezentují jako nově objevený osobnostní typ stojící vedle introverze a extroverze. Ale co o něm říká vědecká psychologie? A proč by měl být klinický psycholog obezřetný, než tento termín přijme do své praxe?
Co je otrovert?
Termín zavedl americký psychiatr Rami Kaminski ve své knize The Gift of Not Belonging: How Outsiders Thrive in a World of Joiners (Hachette, 2025). Slovo vzniklo spojením španělského otro (jiný) a latinského vertere (otáčet se) – tedy ten, kdo se obrací jiným směrem.
Podle Kaminského je otrovert člověk, který se cítí jako věčný outsider v jakékoli skupině – nikoli proto, že by byl odmítán nebo měl sociální úzkost, ale proto, že prostě nezažívá pocit sounáležitosti. Může být společenský, oblíbený, dokonce charismatický, ale vnitřně se nikdy necítí jako součást skupiny.
Kaminski používá metaforu Bluetooth: většina lidí automaticky páruje s ostatními v místnosti, synchronizuje se s emocemi a normami skupiny. Otrovert tuto automatickou synchronizaci nemá – zůstává nepřipojen, i když se aktivně účastní.
Kdo je Rami Kaminski?
Je důležité zdůraznit, že Kaminski není smyšlená postava ani mediální výmysl. Je to reálný psychiatr s více než čtyřicetiletou praxí, absolvent rezidentury na Icahn School of Medicine at Mount Sinai v New Yorku (1986–1990). Získal ocenění Exemplary Psychiatrist Award od National Alliance for the Mentally Ill a Physician of the Year Award z Mount Sinai Hospital. Je autorem publikací v recenzovaných časopisech (British Journal of Psychiatry, Journal of Neural Transmission). V roce 2023 založil Otherness Institute.
Vědecký status otroverta
Zde je jádro problému: otrovert není v současnosti vědecky validovaný osobnostní konstrukt. Co to konkrétně znamená?
Neexistují peer-reviewed studie. Association for Business Psychology v září 2025 konstatovala, že Kaminski dosud nepublikoval recenzované práce o otroverzii jako distinktním konstruktu. Veškerá současná literatura se omezuje na jeho knihu, rozhovory a mediální články.
Neexistuje psychometrická validace. Není k dispozici žádný standardizovaný dotazník, faktorová analýza ani longitudinální výzkum, který by ověřil, zda otroverzní rysy skutečně tvoří samostatný faktor odlišný od existujících konstruktů.
Koncept vychází z klinického pozorování. Kaminski vytvořil termín na základě své psychiatrické praxe – pozoroval opakující se vzorec u pacientů. To je legitimní zdroj hypotéz, nikoli však důkaz.
Není součástí DSM-5 ani MKN-11. Termín se nevyskytuje v žádné diagnostické klasifikaci ani v etablovaných modelech osobnosti (Big Five, HEXACO).
Co by mohlo popisované rysy vysvětlovat?
Z pohledu diferenciální diagnostiky je nutné zvážit, zda otroverzní rysy nejsou lépe vysvětlitelné existujícími konstrukty:
Schizoidní rysy v subklinickém pásmu. Schizoidní porucha osobnosti (F60.1 v MKN-10) zahrnuje emoční odstup, preferenci samoty, omezenou schopnost prožívat radost ze sociálních vztahů. Popis otroverta – člověka, který může být společenský, ale vnitřně nezažívá sounáležitost – nápadně připomíná mírnější formu těchto rysů.
Nízká afiliace jako osobnostní rys. V pětifaktorovém modelu existují kategorie (facety) vřelost a družnost. Jedinci s výrazně nízkou družností, ale zachovanou asertivitou, by mohli odpovídat popisu otroverta bez potřeby nového konstruktu.
Autistické rysy. Recenzenti poukazují na to, že Kaminski odmítá neurodivergenci jako vysvětlení, ale jeho popis otroverta nápadně připomíná zkušenost osob s mírnou formou PAS, které sociálně fungují, ale vnitřně nezažívají přirozenou synchronizaci se skupinou.
Kulturní a situační faktory. Pocit nezapadání může být důsledkem bikulturality, migrace, nekonformity hodnot nebo individualistické orientace v kolektivistickém prostředí.
Proč je přijetí tohoto termínu problematické?
Riziko reifikace. Když dáme subjektivní zkušenosti název, vzniká iluze, že jde o skutečnou věc s vlastní ontologií. Člověk, který se identifikuje jako otrovert, může přestat zkoumat hlubší příčiny svého prožívání.
Riziko normalizace schizoidních rysů. Kaminski prezentuje otroverzii jako dar, nikoli deficit. To může být osvobozující pro zdravé jedince s nízkou afiliací, ale potenciálně škodlivé pro osoby, u nichž by klinická pozornost byla na místě.
Proliferace pseudokonstruktů. Psychologie osobnosti již čelí kritice za přemnožení konstruktů. Přidávání dalších nevalidovaných typologií narušuje kredibilitu oboru.
Co je na konceptu validní?
Kaminski nepochybně pojmenovává reálnou zkušenost. Existují lidé, kteří jsou sociálně kompetentní, nejsou úzkostní ani depresivní, ale prostě nezažívají pocit sounáležitosti. Tato zkušenost je fenomenologicky validní – jen otázka zní, zda potřebuje nový název, nebo zda ji lze popsat existujícími nástroji.
Kniha může být užitečná jako destigmatizační literatura pro lidi, kteří se cítí jiní a hledají potvrzení, že s nimi není něco špatně. To je legitimní terapeutická funkce – podobně jako knihy o introverzi (Susan Cain: Quiet) pomohly introvertům v extrovertní kultuře.
Jak s tímto konceptem pracovat?
Pro klinickou praxi: Termín otrovert by v současnosti neměl vstupovat do psychodiagnostických závěrů ani do odborné dokumentace. Popisované rysy lze mapovat pomocí validovaných nástrojů – NEO-PI-3, MMPI-2/MMPI-2-RF a dalších.
Pro edukaci klientů: Pokud klient přijde s dotazem jsem otrovert?, je vhodné validovat jeho zkušenost, ale zároveň upozornit, že jde o populárně-psychologický koncept bez empirické validace. Nabídnout diferenciální perspektivu: nízká afiliace, introvertní orientace, možná schizoidní rysy v normě, kulturní faktory.
Pro výzkum: Pokud by někdo chtěl koncept vědecky ověřit, musel by operacionalizovat otroverzní rysy, vytvořit měřicí nástroj, provést faktorovou analýzu a prokázat diskriminační validitu vůči existujícím konstruktům.
Existuje tedy otrovert? Jako fenomenologická zkušenost – ano, někteří lidé se tak cítí. Jako vědecky validovaný osobnostní konstrukt – ne, zatím nikoli. Je to autorský neologismus s klinickou intuicí, ale bez empirické podpory. A v psychologii – na rozdíl od marketingu – to není totéž.