Co přináší metodika IPVZ 2025 a jak se na ni připravit
Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví vydal novou metodiku pro hodnocení atestačních kazuistik v oboru klinická psychologie. Dokument poprvé systematicky definuje, co se od preatestantů očekává, a zavádí standardizovaný hodnoticí protokol. Pojďme se podívat na klíčové principy, které by měl každý autor kazuistiky znát.
Základní filozofie: Kazuistika jako mapa diagnostického myšlení
Nejdůležitější změna v přístupu spočívá v tom, že kazuistika již není pouhým popisem vyšetření. Metodika ji chápe jako rekonstruovatelnou mapu diagnostického uvažování. Hodnotitelé musí být schopni zpětně sledovat, jak autor ke svým závěrům dospěl – od surových dat až po finální diagnózu.
Autoři metodiky přirovnávají vztah mezi reálným vyšetřením a kazuistikou ke vztahu mezi krajinou a její mapou: skutečné vyšetření je mnohem komplexnější, kazuistika je redukcí, která současně zpřehledňuje. Na základě dobře napsané kazuistiky by mělo být možné celý diagnostický postup rekonstruovat a posoudit jeho věrohodnost.
Osm kroků diagnostického postupu
Metodika přebírá osvědčenou strukturu znaleckého posudku podle vyhlášky o znalecké činnosti. Vyžaduje, aby kazuistika obsahovala všech osm kroků, i když nemusí být v textu explicitně očíslovány:
[1] Cíl a účel vyšetření
Jasně definované diagnostické otázky a hypotézy. Toto je referenční bod, červená nit celého postupu – klíčový krok, aby mohlo být vyšetření dobře uspořádáno jako celek.
[2] Zdroj dat
Identifikace a zdůvodnění výběru zdrojů informací: pacient sám, zdravotní dokumentace, rodinní příslušníci. Hodnotí se schopnost vybrat relevantní zdroje související s diagnostickou otázkou.
[3] Sběr a tvorba dat
Zdůvodněný výběr psychodiagnostických metod s ohledem na jejich inkrementální validitu, správná administrace. Nekvalitně vytvořená vstupní data neumožňují kvalitní výsledky.
[4] Zpracování dat
Kvalitní a standardní záznam vytvořených dat, důraz na primární (nezkreslená) data. Umožňuje detailní přezkoumatelnost postupu.
[5] Analýza dat
Správné skórování, signování, výpočty souhrnných skórů. Hodnotí se zvláště důsledně analýza dat významných pro diagnostickou otázku.
[6] Formulace výsledků
Přiřazení diagnostických významů jednotlivým metodám – slovní komentář ve smyslu „co to může znamenat“. Kulminační krok celého postupu.
[7] Souhrnná interpretace
Diferenciálně diagnostická rozvaha integrující všechny zdroje a metody. Hodnotí se schopnost komplexně myslet, zahrnout do úvahy argumenty pro i proti.
[8] Závěr a návrh opatření
Stručný závěr včetně klasifikace MKN a realistických, adekvátních doporučení.
Požadavky na metody
U dospělých pacientů je vyžadována komplexní inteligenční baterie standardizovaná pro ČR plus alespoň jedna ze stěžejních metod (ROR, TAT, MMPI-2). Velmi žádoucí je kombinace alespoň dvou stěžejních metod.
U dětských pacientů je navíc povinnou součástí posouzení rodinných vztahů. Pro vyšetření vývoje kognitivních funkcí se volí dle věku globální vývojové škály nebo komplexní inteligenční test, pro další aspekty strukturované pozorování hry a interakce.
Formální náležitosti
Práce se skládá ze tří částí: klinickopsychologický nález (max. 2 normostrany), vlastní kazuistika (6–12 normostran bez příloh) a kompletní anonymizované protokoly. K tomu profesní životopis autora s kontaktními údaji.
Kazuistika se odevzdává ve dvou tištěných vyhotoveních (svázaných nebo sešitých) na adresu IPVZ a současně elektronicky jako jeden PDF soubor. Lhůta pro hodnocení je 60 dní, proto je třeba kazuistiku zaslat minimálně 61 dní před termínem zkoušky.
Závěrem: mezi algoritmem a klinickým uměním
Metodika IPVZ 2025 představuje významný krok směrem k objektivizaci hodnocení atestačních kazuistik. Riziko ovšem spočívá v tom, že formální splnění struktury převáží nad hodnocením skutečné klinické kompetence.
Je třeba si uvědomit, že formální dodržení všech algoritmů nemusí samo o sobě vést k dobrému výsledku. Psychologická diagnostika je komplexní proces, který se neomezuje na řemeslné ovládnutí konkrétního postupu. Nelze ji redukovat na mechanickou aplikaci kroků, byť sebelépe definovaných.
Kvalitní diagnostická práce vyžaduje integraci výstupů jednotlivých metod kontrolovaným způsobem – to metodika správně zdůrazňuje. Současně však předpokládá něco, co se obtížně formalizuje: limitované, ale nezbytné zapojení vlastní osobnosti psychologa. Klinická intuice není protikladem systematického postupu, nýbrž jeho doplňkem. Je koncentrovanou klinickou zkušeností, která umožňuje vnímat to, co není v datech explicitně přítomno, ale co z nich implicitně vyplývá.
Dobrá kazuistika proto není jen dokladem toho, že autor umí správně administrovat a skórovat testy. Je dokladem toho, že umí klinicky myslet – propojovat fakta do smysluplného celku, rozpoznávat vzorce, formulovat a testovat hypotézy, a činit tak s vědomím hranic vlastního poznání. Metodika poskytuje kostru, ale živý obsah musí dodat klinik sám.
Zdroj: Metodika pro jednotný postup pro ukončení specializačního vzdělávání v oboru Klinická psychologie. IPVZ, 2025.