Minnesota Multiphasic Personality Inventory patří mezi nejrozšířenější psychodiagnostické nástroje na světě. V současné praxi se setkáváme se dvěma verzemi – původním MMPI-2 a jeho restrukturalizovanou formou MMPI-2-RF. Ačkoli obě verze vycházejí ze stejného položkového fondu, jejich interpretační filozofie se zásadně liší. Co mají společného a v čem se rozcházejí?
Co obě verze spojuje
MMPI-2-RF používá 338 položek vybraných z původního 567položkového MMPI-2. České normy obou verzí vycházejí ze stejného normativního souboru. Oba systémy také shodně začínají každou interpretaci posouzením validity protokolu – zkoumají, zda vyšetřovaná osoba odpovídala konzistentně, zda své potíže nepřeháněla nebo naopak nezlehčovala.
Společný je i důraz na empirický základ interpretace. Interpretační výroky nevycházejí pouze z toho, co položky „na první pohled“ měří, ale především z výzkumných zjištění o tom, jak škály souvisejí s reálným chováním a prožíváním. Obě verze také uznávají, že škály měří kontinuální charakteristiky – interpretovat lze nejen zvýšené, ale často i nápadně nízké skóry.
Kde se cesty rozcházejí
Kódové typy versus hierarchie
Tradiční interpretace MMPI-2 se opírá o tzv. kódové typy – kombinace dvou nebo tří nejvýše zvýšených klinických škál. Kódový typ 27/72 má jinou interpretaci než typ 24/42, přestože oba obsahují škálu 2 (Deprese). Celý systém je konfigurační – záleží na vzorci, na „tvaru“ profilu.
MMPI-2-RF volí zcela odlišnou cestu. Zavádí třístupňovou hierarchii: nejprve se hodnotí tři široké škály vyššího řádu (H-O), které podávají obecný obraz emocionální, myšlenkové a behaviorální dysfunkce. Teprve poté přicházejí na řadu restrukturalizované klinické škály (RC) a nakonec úzce zaměřené škály specifických problémů (SP). Interpretace postupuje od obecného ke konkrétnímu.
Problém sdílené variance
Původní klinické škály MMPI-2 spolu silně korelují. Když má někdo zvýšenou škálu 2, často má zvýšené i škály 7 nebo 8. Příčinou je sdílená variance – především faktor obecné nepohody, kterému říkáme demoralizace. Člověk, který se cítí špatně, má tendenci přitakávat nejrůznějším stížnostem, což uměle „nafoukne“ více škál najednou.
MMPI-2-RF tento problém řeší elegantně: demoralizaci měří jako samostatnou škálu (RCd) a z ostatních škál ji „vyčistil“. Výsledkem jsou RC škály, které měří specifičtější aspekty psychopatologie s menším vzájemným překryvem. Když je nyní zvýšená škála RC2 (Nízké pozitivní emoce), skutečně to vypovídá o anhedonii, nikoli jen o obecném distresu.
Co se stalo se škálou Maskulinita-Femininita
Zajímavý je osud původní škály 5 (Mf). V MMPI-2 se interpretuje jako jednotný konstrukt související s genderovou rolí. Analýzy však ukázaly, že obsahuje dvě nezávislé dimenze – zájem o estetiku a literaturu na jedné straně, zájem o mechanické a fyzické aktivity na straně druhé. MMPI-2-RF je proto transformovalo do samostatných zájmových škál AES a MEC, které již nemají s genderem nic společného.
Posun v chápání psychopatologie
Za rozdíly mezi oběma verzemi stojí hlubší konceptuální posun. MMPI-2 s kódovými typy implicitně podporuje kategorické myšlení – pacient „je“ určitý typ (například „depresivně-anxiózní“). MMPI-2-RF naproti tomu podporuje dimenzionální přístup – pacient vykazuje určitou míru dysfunkce v různých oblastech na různých úrovních obecnosti.
Kódové typy MMPI-2 částečně odpovídají tradičním diagnostickým kategoriím (kódový typ 2-7 bývá spojován s úzkostně-depresivními poruchami). Hierarchická struktura MMPI-2-RF naproti tomu odráží současný důraz na dimenze, které překračují hranice jednotlivých diagnóz – faktory jako internalizace a externalizace se projevují napříč různými poruchami, nikoli pouze v rámci jedné konkrétní diagnostické jednotky.
MMPI-2-RF navíc explicitně propojuje klinické měření s dimenzionálním modelem osobnostní patologie (škály PSY-5), který koresponduje s pětifaktorovým modelem osobnosti. To umožňuje v jednom vyšetření integrovat klinické a osobnostní posouzení.
Praktické srovnání
Z praktického hlediska je MMPI-2-RF výrazně kratší – 338 položek oproti 567, což znamená administraci 25–35 minut na počítači versus 60–90 minut u MMPI-2. Interpretace MMPI-2 se organizuje kolem klinického profilu a kódových typů, zatímco MMPI-2-RF postupuje systematicky podle oblastí fungování: validita, somatické potíže, emocionální dysfunkce, poruchy myšlení, behaviorální problémy, interpersonální fungování a zájmy.
Který přístup zvolit?
MMPI-2 a MMPI-2-RF představují dva odlišné interpretační přístupy postavené na společném položkovém fondu. MMPI-2 s konfiguračním přístupem vychází z tradice klinické psychologie 40.–80. let 20. století a nabízí kontinuitu s rozsáhlou databází výzkumů kódových typů. MMPI-2-RF s hierarchickým rámcem reflektuje současný důraz na dimenzionální pojetí psychopatologie, na faktory prostupující napříč diagnózami a na integraci klinického a osobnostního posouzení.
Volba mezi oběma systémy závisí na účelu vyšetření, dostupném čase, potřebě návaznosti na historická data a preferovaném teoretickém rámci. Obě verze mají své místo v současné psychodiagnostické praxi.